Pravda bolí
Zrovna nedávno se mi stala příhoda, která se po celou dobu jevila tak příznivě, ale ze které nakonec pravda udělala jen kyselý úšklebek. To bylo tak:
Jednou za čas vycítím, že nadešla doba pro nákup nového šatstva. Letitá trička děravá jak ementál je třeba vyměnit za ta s módním střihem. Kalhoty, jež se záhadně a s železnou pravidelností zužují v pase, vystřídám za větší model. Ponožky, ze kterých ledabyle vykukují palce, chodidla, paty a kotníky je třeba vyměnit za... Ty se vlastně ještě nosit dají, vždyť do bot mi stejně nikdo nevidí a v sandálech nebudí rozruch okolí.
Vydal jsem se tedy jednoho dne do vyhlášeného módního butiku. Při pohledu na ceny jsem se vydal do ne příliš známého second handu. Nakonec jsem skončil u takového toho zeleného kontejneru, kam nosí hodní lidé oblečení pro potřebné. To byste nevěřili, kolik dobré muziky se dá pořídit zadarmo. Jen musí být člověk obratný, aby dosáhl i na ty nejlepší kousky ze dna kontejneru. Kdo mohl odložit tak krásný kožený kabát? pomyslel jsem si. Vždyť má jen dvě záplaty! I slušivé botky ozdobily mé běhy. Pravda, byly obě levé, ale jelikož byly o tři čísla větší, netlačily. Módní slaměný klobouk s velkým nápisem Gambrinus pak dodal mé postavě na vážnosti. Mezi kontejnery na sklo a plasty jsem se oděl do nového outfitu a vydal se na cestu k domovu.
Korzoval jsem si v poklidu ulicí a nesl se jako pán. Kdykoliv jsem se s někým potkal, klepl jsem po vzoru filmových hvězd do klobouku a lehce se uklonil. Lidé mi většinou dělali na ulici místo a přecházeli na protější chodník. Nepřehnal jsi to, Danieli, s tím outfitem? řekl jsem si sám pro sebe. Vždyť ti dobří lidé se mohou ve svých smradlavých hadrech cítit zahanbeně.
"Hůhů hůhů", ozvalo se odněkud, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. A za chvilku znovu: "Hůhů hůhů,". To už jsem si povytáhl klobouk do čela a rozhlížel se po okolí, odkud tajemný zvuk pochází. Při třetím zahoukání jsem se podíval do okna budovy, kterou jsem měl po levici. Stála v něm mladá dívka a když se naše pohledy střetly, zamávala. Nejdřív jsem si myslel, že si mě s někým spletla, ale ona se stále usmívala a mávala na mě. Tak jsem jí také zamával a ona radostně zatleskala a začala cosi pokřikovat za sebe do místnosti.
Najednou se v okně objevily další dvě dívky. A za chvilku už jich tam bylo pět a za další minutku jich bylo dobrých dvacet. Všechny se na mě usmívaly a dělaly takové ty cukrbliky a pískaly na mě. Člověk už ani nemůže jít v klidu po ulici, aniž by o něj nezačaly usilovat chtivé slečny, pomyslel jsem si. Nejspíš se jedná o nějaké dívčí gymnázium nebo učiliště švadlenek, napadlo mě. Uvažoval jsem, že by si ze mne mohly třeba jen utahovat, ale tuto možnost jsem okamžitě zavrhl. Taky proč by měly? Vždyť se poměrně úspěšně dá tvrdit, že jsem muž a navíc v nejlepších letech. Všechny takový ty důležitý věci mám na správných místech a některé i relativně funkční. Vždyť já jsem vlastně solidní kocour!
A tak jsem jim to laškování začal oplácet, mával jsem jim a docela jsem se i předváděl, což se jim evidentně zamlouvalo. V jednu chvíli jsem nasadil i obtížný moonwalk z repertoáru Michaela Jacksona, ale jen popředu, páč já se bojím couvat. A když jsem si pak pročísl kštici jako John Travolta v Horečce sobotní noci, ozvalo se z oken táhlé Ááááách. Jedna z dívek načtrtla do vzduchu srdíčko a druhá mi rovnou poslala vzdušný polibek. Kolemjdoucí lidé zastavovali a sledovali toto povedené divadlo.
Škoda, že mě začal tlačit čas a já se musel pomalu loučit. Vracel jsem do oken vzdušné polibky a ještě se několikrát otočil a zamával, než jsem zašel za roh do ulice, která kolmo navazovala na tuto. Cestou, ještě s úsměvem na rtech, jsem míjel vstupní bránu do dívčího gymnázia, jak jsem se původně domníval. Bohužel, na vratech visela bílá cedule s černým nápisem, který hlásal, že se jedná o budovu ústavu pro choromyslné ženy. Tak je to tedy. Byl jsem oklamán. Za chůze jsem měl čas přemýšlet. Mělo mě to napadnout už když jsem viděl ty jejich bílé "školní" uniformy s tím zavazováním za krkem. A navíc ty mříže v oknech... Ale na tom vlastně vůbec nesejde. Podstatné je, že chlapcům jsem v hospodě u piva řekl, že se jednalo o dívčí koleje určené pro studentky lékařské fakulty. K čemu by jim byla pravda...
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Daniel Tomáš
Zahrajeme si na trenéra
Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...
Daniel Tomáš
Skvrna
Linda se celou noc převalovala v posteli. Návaly horka střídala zimnice a bolest břicha na pohodě také nepřidala. Ráno ji bylo o něco lépe a když jí teploměr ukázal normální tělesnou teplotu, opláchla se a vydala se do práce.
Daniel Tomáš
Však zítra je také den
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Daniel Tomáš
Muž se stromem
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Daniel Tomáš
Dobrý den
Jednou časně z rána, stál jsem ve společných prostorách pátého patra našeho panelového domu a vyčkával na příjezd výtahu, který sestupoval z vyšších pater, aby mi usnadnil cestu do zaměstnání.
Daniel Tomáš
Výkřik ženy
Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.
Daniel Tomáš
Na konci tunelu
Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?
Daniel Tomáš
Jak jsem zničil AZ kvíz
Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.
Daniel Tomáš
První kontakt
Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...
Daniel Tomáš
Jak jsem opět opravil video
Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.
Daniel Tomáš
Výpečky
„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..
Daniel Tomáš
Invaze
Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.
Daniel Tomáš
S covidem pod košem
Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe
Daniel Tomáš
My všichni rouškou povinní
V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.
Daniel Tomáš
Dobrý skutek
Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.
Daniel Tomáš
Kašlete na sochy, sázejte stromy
Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz