Lavina odplaty přírodního světa na spadnutí!

Všechno je jinak, než se domnívají ekologičtí aktivisté! Z hlediska dění v přírodě žijeme opravdu na hraně, ale příčiny jsou úplně jiné. Jsou nepostřehnutelné zraku současných lidí, hendikepovaných materialistickou slepotou.

Jako neinformovaný lyžař, běžící horským údolím vůbec nic netuší o nejvyšším stupni lavinového nebezpečí, stejně tak je i současné lidstvo naprosto nevědomé ve vztahu ke kritickému stavu přírodního dění. V této oblasti již vládne nejvyšší stupeň lavinového nebezpečí. A až nakonec lavina spadne, bude na své dráze ničit všechno, co jí přijde do cesty. Půjde však o dění, za které jsou přímo zodpovědní lidé. Přírodní svět ho jen naplní! Spravedlivě a podle zásluhy.

Abychom pochopili, o co tady vlastně jde, podívejme se na vývoj těchto událostí od jejich začátku. Úplně v první řadě je však třeba si objasnit, co se vlastně skrývá za pojmem příroda, protože ani toto lidé nevědí.

Pokud chceme pochopit, co příroda je, představme si loutkové divadlo. Můžeme v něm vidět, jak se loutky pohybují, jednají a povídají. Jsou jakoby živé a děti této iluzi opravdu věří. Dospělí však vědí, že za každou loutkou se skrývá živý loutkoherec. Čili člověk, který jí propůjčuje život a řídí ji. Bez něj je každá loutka jen mrtvý, neživý kus textilu a dřeva.

No a velmi podobné je to také s přírodou. Mnozí naivní a nevědomí si myslí, že příroda funguje sama od sebe. Ale není tomu tak! Je to jen vnější, povrchní dojem. Za přírodou totiž stojí vědomá inteligence, která ji řídí. Jsou to bytosti přírody, nebo bytostní.

Za každým stromem, za každým květem, za každým potokem, řekou, horou, za větrem, za ohněm, za sluncem i za měsícem stojí konkrétní bytosti, a ty je řídí. A řídí je v přesném a přísném zohlednění Vůle Stvořitele, bez sebemenší odchylky. Svět přírody je proto pozemskou manifestací Vůle Nejvyššího, zrealizovanou a udržovanou věrnou prací a věrnou službou bytostných. Příroda ve své prapůvodní svěžesti, čistotě a kráse je toho očividným důkazem.

Z Vůle Boha Otce vytvořily bytostní hmotný vesmír a v něm naši planetu Zemi jako prostor pro výuku, růst a zrání lidských duchů. Z láskou a z Vůle Stvořitele formovali bytostní naši planetu i život na ní. Život se pod jejich pečlivým vedením postupně rozvíjel od nejjednodušších forem až po ty nejsložitější. Až po lidoopy, představující nejdokonalejší zvířata. A to byl čas, kdy bylo bytostnými služebníky vše připraveno k tomu, aby se na zem, do těl lidoopů, začaly vtělovat lidské duchovní jiskry za účelem vlastního vývoje až k plnému duchovnímu sebeuvědomění.

Bytostní služebníci radostně očekávali lidské duchy a při jejich prvních krocích na zemi jim byli všestranně nápomocni. Vztah mezi prvními lidmi a bytostnými služebníky byl velmi úzký a vzájemně inspirující. První lidé dokázali vnímat bytosti, stojící za správou přírodního dění. Z těchto dávných dob pramení pověsti o obrech, vílách, vodnících, rusalkách, trpaslících, gnomech, nebo elfech.

Takovými jmény nazvali první lidé bytosti, mající na starosti různé druhy přírodního dění. Zmínky o nich, dochovány v pohádkách a pověstech, nebyly tedy žádný výmysl. Byla to realita, viděná a vnímaná našimi dávnými předky. A protože tyto bytosti stály a stále stojí ve striktním naplňování Vůle Stvořitele, kontakt s nimi byl pro lidi velkým přínosem, neboť je vedl správným směrem. K dětské čistotě, k dobru, ke vzájemné lásce a k naplňování Vůle Stvořitele.

Takto to bylo chtěno a takto se to mělo stále rozvíjet. Ve vzájemném souzvuku a spolupráci. Vinou lidí však toto propojení začalo stále více slábnout, až se nakonec úplně přerušilo. A to proto, že lidé namísto původního citového a citlivého přístupu k přírodě, k životu i k sobě samým navzájem, začali stavět do popředí svůj rozum, rozumový chlad a racionalitu.

To způsobilo vzdalování od duchovní reality stvoření a degradování vlastní duchovní citové vnímavosti vůči přírodě i životu. Člověk si začal namýšlet, že je pánem, a jako neomezený pán se začal také chovat. Začal ničit a zotročovat přírodu kvůli vlastním, rozumově materialistickým přáním. Lidé se začali chovat surově a bezohledně, a to nejen vůči přírodě, ale i vůči sobě samým. Lidstvo má ve vztahu k přírodě na svědomí nesmírné množství zbytečného utrpení, zabíjení, ničení a drancování. Člověk se stal tak velkým škůdcem, že bytosti přírody se v současnosti s odporem odvracejí už jen při zmínce o něm.

Ve svém velkém utrpení začali bytostní služebníci volat ke Stvořiteli, aby jim dovolil učinit konec zločinnému jednání lidí. Aby jim dovolil vykonat spravedlivou odplatu za všechno způsobené utrpení. Aby mohli lidi srazit z piedestalu jejich rozumové pýchy a skrze bolestnou sklizeň vlastní setby je donutit najít opět ztracenou pokoru a úctu ke všemu živému, která jediná přísluší lidskému duchu. Aby opět našli pokoru a úctu před Stvořitelem a jeho Vůlí, protože také od ní se ve své rozumové pýše stále více vzdalovali.

Takováto je současná situace! Jen nesmírná Boží Láska a trpělivost stále zadržují spravedlivou odplatu bytostných služebníků. Jen Láska Páně a jeho trpělivost dávají lidem stále ještě šanci a čas na to, aby duchovně dozráli, vzpamatovali se a sami dobrovolně našli správný vztah k životu a k přírodě. Vztah plný citu, úcty a ohleduplnosti vůči světu přírody i vůči ostatním lidem.

Avšak zpětný návrat důsledků všeho, co bylo provedeno, zpět ke svému původci je Boží zákon! Je to zákon Spravedlnosti Páně! Je to zákon karmy! A proto nemůže ani Láska Páně, ani jeho trpělivost držet ochrannou ruku nad lidstvem donekonečna. A ještě navíc, když se stále lidé nechtějí dobrovolně změnit k lepšímu a většina obyvatelstva zůstává stále velmi vzdálená tomu, co má opravdu cenu a co je skutečně hodnotné.

Blíží se proto čas, kdy se ruka Lásky Páně stáhne, aby bytostné na lidstvu naplnilo princip jeho Spravedlnosti! Lavina odplaty se dá do pohybu a začne drtit vše, co jí bude stát v cestě! Bude to spravedlivá odplata za každé způsobené utrpení, nebo zbytečnou smrt byť i jen toho nejmenšího tvora. Potom ať se lidé zkusí odvolávat na své „svaté“ knihy, které jim říkaly, že jsou pány a mohou se beztrestně chovat jako pánové. Potom naopak pochopí, že nikdy nebyli žádnými pány, ale vždy byli jen hosté. Hosté ve velké domácnosti bytostného, kteří se jako hosté měli také chovat. Měli mít v hluboké úctě svého hostitele, protože jim ze své lásky naprosto vše poskytl a stále poskytuje. Zemi, vodu, vzduch, přírodu, potravu a dokonce i jejich vlastní tělo. Všechno toto je darem bytostného lidskému duchu na jeho pozemské cestě k duchovnímu vzestupu.

Až tedy nadejde čas, bytostní služebníci udeří se vší svou přímočarou drsností všude tam, kde spočívá příčina odklonu každého jednotlivého lidského ducha od jeho správné cesty stvořením. Udeří tam, kde uvnitř osobnosti dominuje to rozumově chladné. To rozumově sobecké, vypočítavé, bezohledné, surové a bezcitné, co učinilo z této nádherné planety peklo a z lidí tragické kreatury lidských bytostí.

Zásadní otázka zní, kdo při pádu laviny odplaty bytostných služebníků zůstane ušetřen, když Hospodin vydá povel?

Jen ten, kdo se bude celou svou silou snažit být takový, jako bytostní s nadějí očekávaly od lidí od samého začátku jejich vývoje na zemi. Ušetřen může být jen ten, kdo se bude snažit o čistotu nitra, o dobro a lásku k bližním. Jen ten, kdo bude milovat Stvořitele, bude se snažit plnit jeho Vůlí a bude mít v úctě všechno přírodně bytostné.

Každodenně máme přírodu před očima a přece chodíme kolem ní jako slepí! Stále ji vnímáme jen jako naivní děti loutkové divadlo a myslíme si, že loutky žijí a samy se pohybují. Dospějme konečně! Uvědomme si, že vše v přírodě je vedeno rukama bytostných! Že je to jimi moudře spravováno v souladu s Vůlí Nejvyššího.

Mějme proto úctu vůči přírodě a vůči bytostem, stojícím za ní. Mějme před nimi pokoru. Vysílejme k nim svou lásku, vděčnost, vzájemnost a propojení. Jedině takto budeme stát ve stvoření správně a bytostné nás bude podporovat na naší cestě domů, do říše Ducha. Jedině takto můžeme uniknout katastrofálním důsledkům laviny odplaty bytostných služebníků, která je na spadnutí.