Průnik k tajemství základního záření univerza

Naším stvořením proudí základní Boží síla ve formě záření, ze kterého lidé čerpají a vytvářejí z něho své vlastní, osobní záření. Životně důležitou věcí pro každého z nás je, abychom dokázali toto Světlé záření správně využít, 

a na základě toho jsme mohli být jeho prostřednictvím, jako na andělských křídlech neseni ke Světlu a ke Stvořiteli.

Abychom pochopili toto tajemství, musíme se vrátit úplně na začátek, ke slovům Stvořitele: „Buď Světlo!“ Nebyla to však jen slova, ale bylo to něco, co se okamžitě stalo činem. „Buď Světlo,“ byl čin! Byl to akt vyzáření Světla Páně do nicoty, kde před tím absolutně nic neexistovalo. Ani prostor, ani čas. Úplně nic.

Šířením záření Světla Páně do nicoty se toto základní záření ochlazovalo a vznikaly z něho různé úrovně a světy. Tyto světy, i přes jejich formy a různé stupně zhutnění, však stále zůstávají zářením. A takovýmto zářením je i hmotnost naší země.

Hmota není žádná tuhá látka, jak se domníváme, ale je to ve skutečnosti určitý druh záření, který vznikl ochlazením a zhuštěním prvotního záření Světla Páně. Hmota je záření méně živé a méně pohyblivé, než je tomu ve vyšších úrovních, nacházejících se blíže ke Stvořiteli, ale i přesto je to stále jen záření.

Přijmeme-li fakt, že všechno kolem nás je jen záření, pocházející z prvotního záření Světla uvědomíme si, že také člověk, také lidská osobnost je jen zářením. Naše tělo, naše city, myšlenky a chtění, to vše je zářením.

Záření naší osobnosti povstalo ze záření Stvořitele a je na něm závislé. Záření Páně proudí neustále do vesmíru a do celého stvoření jako dar, skrývající v sobě obrovské tvůrčí možnosti, které mají být všemi živými bytostmi správně využity. Toto záření je určeno k tomu, aby se v jeho ryzí a čisté podobě stalo trvalou součástí veškerého života ve stvoření, aby je občerstvovalo, osvěžovalo a vedlo ke Světlu.

No a základní úlohou nás lidí je využívat toto prvotní záření přesně v tom smyslu, v jakém k nám přichází. Využívat jej v jeho čistotě a ryzosti. V jeho pozitivitě a dobrotě, kterou v sobě nese, a kterou obsahuje.

Naší základní lidskou povinností je využívat záření Páně na základě Vůle v něm obsažené! Využívat jej správným a čistým způsobem tak, aby všechno to, co budeme jako lidské bytosti prostřednictvím něho formovat, budovat, vytvářet, cítit, myslet a chtít přinášelo pouze požehnání všemu ve stvoření a vedlo ke Světlu a ke Stvořiteli. Máme ho zhodnocovat správně a ve smyslu dobra v něm obsaženém tak, jak to dělají andělé v nebi a čistí lidští duchové v království nebeském.

Všechny bytosti, které toto činí, žijí v harmonii s univerzem, protože vyzařování vlastní osobnosti, vlastního chtění, myšlení a cítění zharmonizovaly a daly do souladu se základním zářením Páně, proudícím celým stvořením.

Čistým a správným způsobem přijímají a zhodnocují toto záření přírodní bytosti, které spravují přírodní svět, což je jasně vidět na nádheře, dokonalosti a čistotě přírody.

Člověk, který dostal dar svobodné vůle, se může svobodně rozhodnout, jakým způsobem zhodnotí prvotní záření Páně. Zda tak, aby se záření jeho vlastní osobnosti kvalitativně zachvívalo s ryzím základním zářením Stvořitele, nebo jej využije jinak a po svém. Ne v jeho ryzosti, čistotě, dobrotě, lásce a spravedlnosti, které v sobě nese.

Dar svobodné vůle nám byl dán ve skutečnosti proto, abychom mohli obohatit stvoření zářením své vlastní duchovní jedinečnosti, a to skrze čisté a správné zhodnocování záření Páně. Takovým způsobem může být naše osobní záření, vyzařované skrze naši svobodnou vůli harmonické a v čistotě našeho chtění se zachvívající se Světlým proudem záření.

Nebo potom může být záření, šířené naší osobností do stvoření prostřednictvím našeho cítění, myšlení, chtění a jednání rušivé, nečisté a nedobré, představující znehodnocení prvotního čistého záření, darovaného člověku Stvořitelem k jeho čistému využití.

Znamená to tedy, že ze všeho, co si přejeme, co chceme a co z nás vychází, se stává záření. Při dobrém chtění a čistotě je námi vytvářeno záření obohacením harmonie stvoření. Při špatném chtění a při odchýlení od čistoty působí naše záření protikladně vůči všemu čistému ve stvoření.

Člověkem vytvářené pozitivní záření je přijato harmonií Světla a vrací se k němu zpět v podobě požehnání. Člověkem vytvářené nedobré a protikladné záření není Světlem přijato, protože ruší harmonii.

Každé zneužití prvotního záření Páně svobodnou vůlí je okamžitě rozpoznáno jako cizorodé. V protitlaku Světla je k člověku jeho vlastní negativní a nesprávné záření vrženo zpět, aby to musel být nakonec on sám, kdo bude požívat jeho ovoce a jeho plody. Toto záření se shromáždí kolem člověka a zmaterializuje se podoby neštěstí, nemoci, nebo nějakého jiného karmického úderu.

Lidé, neznalí těchto skutečností, propadají například strachu, obavám, úzkosti, depresi a mnoha jiným neradostným psychickým stavům, které jsou však opět jen záření. Ale protože to není záření pozitivní, ani jeho zpětná odezva nemůže být pozitivní. A to už ani nemluvě o vysloveně špatném a nečistém chtění.

Buďme si vědomi těchto skutečností a bděle si hlídejme kvalitu vyzařování naší osobnosti. V žádném případě nedopusťme, aby pod tlakem okolí a nejrůznějších negativních vlivů došlo k jeho zakalení. Udržujme své záření v harmonii se Světlem tak, že z naší osobnosti bude vyzařovat do stvoření čistota, radost, vnitřní jas, láska k bližním, láska ke Stvořiteli a jiná podobná, budující a pozitivní záření.

Úzkostlivě dbejme o to, abychom správně, v čistotě nitra a v dobrém chtění využívali Světlé záření ve stvoření, aby nám toto záření jako odezvu našeho správného a Bohu milého využití jeho potenciálu přinášelo jedno požehnání za druhým, což nás bude povznášet ke Světlu a ke království nebeskému.

Na základě věčného zákona pohybu je zářením Světla vše ve stvoření neustále hnáno k pohybu, směřujícímu k vývoji. Ani člověk není žádnou výjimkou. Také on musí pod tlakem síly záření Světla vysílat svým chtěním vlastní druh záření do stvoření. Záření je proto skrytou podstatou všeho, s čím se setkáváme na naší pouti stvořením. Je naší odměnou, nebo trestem, vede nás do království nebeského, nebo do zatracení, a to přesně podle toho, jakého druhu jsou záření, která my sami každodenně vysíláme do stvoření svými city, myšlenkami, nebo činy.

Prvořadou snahou každého z lidí by proto mělo být naše spolu zachvívání se v úplném souladu s čistým prvotním zářením Světla, abychom mohli být v odezvě jeho požehnání sami neseni ke Světlu.

Abychom neměli ani jen nejmenších pochyb, jakého charakteru je toto záření a jakým způsobem máme být s ním v souladu, Otec nebeský poslal na zem svého Syna, aby nám naší lidskou řečí vysvětlil, jakým způsobem máme správně žít tak, abychom tvořili v souladu s čistým zářením Světla.

Kristus zvěstoval lidstvu, že podstatou Světlého záření je Láska, a chceme-li ho správně zhodnocovat, máme žít v lásce k bližním a v lásce k Bohu.

Pánem Ježíšem zvěstovaný Duch Pravdy to ještě rozšířil o Boží atribut Čistoty, na jehož základě žijeme v souladu s čistým zářením Světla tehdy, když se snažíme o čistotu vlastního chtění a myšlení, a zároveň o čisté jednání s druhými lidmi.

Takto je třeba žít, abychom čistým a správným způsobem zhodnocovali prvotní záření Světla, a na základě jeho správného využívání jsme mohli být sami neseni ke Světlu.