O tom nejdůležitějším, co vůbec může existovat
Týká se to však zároveň nejen světa nejhrubší hmoty, kterou vidíme, ale také celého obrovského světa hmoty jemnější, kterou sice nevidíme, ale do které odcházejí naše duše po smrti, čili po odložení fyzického těla. Také tato jemnější hmotnost, podléhá zániku úplně stejně, jako všechno ostatní, co je hmotné.
No a v tomto obrovském, ale konečném světě hmotnosti hrubé a jemné, se pohybují lidští jedinci prostřednictvím své svobodné vůle. Na základě svobodné vůle se rozhodují, kam povedou jejich životní cesty. Rozhodují, jaké hodnoty budou preferovat a co bude pro ně prioritní. Na základě své svobodné vůle si formují postoje k jiným a vytvářejí si vlastní životní filozofii.
Takovýmto způsobem jednají lidé nejen ve světě hrubé hmotnosti, ale také ve světě jemnější hmotnosti, kam odcházejí po své fyzické smrti. Také tam určuje jejich další směřování jedině jejich vlastní svobodná vůle. A pak se zase znovu rodí do hmotného světa, a takto to pokračuje stále dokola. Pořád dokola, ale ne donekonečna, protože žijeme v univerzu, které je konečné.
Kdyby však existovalo jedině toto konečné univerzum, s jeho konečnou hrubou hmotností a konečnou jemnější hmotností znamenalo by to, že naše bytí by bylo časově vymezeno pouze jeho trváním. Znamenalo by to, že s nevyhnutelným zánikem našeho univerza by v něm musely zároveň zaniknout také miliony lidských bytostí, které se v něm nacházejí.
Všichni lidé by však měli vědět, že jejich bytí není vůbec podmíněno nezbytným zánikem univerza. Měli by vědět, že jsou právě prostřednictvím své svobodné vůle schopni vymanit se z pomíjivosti univerza, a tak uniknout svému rozkladu v něm. Měli by vědět, že nad pomíjivostí hrubé hmotnosti a jemnější hmotnosti našeho stvoření se nachází věčná a nepomíjivá říše Ducha. A právě k ní by měl začít člověk směřovat kormidlo své svobodné vůle pokud chce, aby se zachránil a unikl nevyhnutelnému zániku hmotného světa.
Abychom to celé dokonale pochopili, ukažme si to na velmi názorném příkladu. Představme si moře, ze kterého se tyčí čtyři pilíře. Na pilířích je umístěno velké akvárium. V akváriu žijí ryby, a protože je velké, jejich život je k nerozeznání podobný životu ryb v moři.
Má to samozřejmě jeden háček. Slunce nad akváriem hřeje a voda z něj se pomalu odpařuje. Proces odpařování je ale tak pomalý, že je téměř neznatelný. Nicméně v delším časovém horizontu je očividně patrný.
A pokles pokračuje stále dál a dál, což v konečném důsledku znamená, že akvárium nakonec zcela vyschne a všechny ryby v něm zahynou na jeho dně.
A přece ryby v akváriu zahynout nemusí! Nemusí, pokud si uvědomí situaci, v níž se nacházejí. Pokud si uvědomí, že žijí v akváriu a život v něm je časově determinován postupným odpařováním jeho hladiny. Toto poznání znamená pro "vědomé" ryby jediné: musí z akvária vyskočit!
V první řadě tedy musí pochopit, v jaké situaci se nacházejí, a potom se na základě svého svobodného rozhodnutí musí odhodlat k rozhodujícímu skoku ven z pomíjivosti života v akváriu, do věčnosti a nepomíjivosti života v moři.
A čím dříve k tomuto poznání a rozhodnutí dospějí, tím lépe. Neboť čím déle jim to bude trvat, tím větší námahu bude třeba vynaložit ke skoku do moře přes okraj akvária.
Při dlouhodobém váhání se totiž nakonec může stát, že hladina vody bude tak nízká, že všechny ryby pochopí, že se musí dostat ven, aby se zachránily. Avšak okraj akvária už bude tak vysoko a vody v něm tak málo, že osvobozující skok ven nebude možný. Ryby budou pak odsouzeny už jen na zoufalé plahočení ve stále více ubývající vodě, aby nakonec všechny bídně zahynuly.
A přesně takto je to také s lidmi, žijícími v akváriu pomíjivého univerza. Plavou si v něm sem a tam na základě vlastní svobodné vůle, a nechtějí si uvědomit fakt nevyhnutelné pomíjivosti prostoru, ve kterém žijí.
Z moře věčnosti, z nepomíjející říše Ducha, k ním bylo posláno do pomíjivé hmotnosti mnoho poslů, včetně samotného Syna Nejvyššího, aby se jim dostalo poznání reality, v níž žijí. Aby se na základě tohoto poznání a uvědomění si své situace dokázali včas odhodlat ke skoku z akvária hmotného univerza do moře věčnosti.
Neboť uskutečnit tento skok není vůbec tak jednoduché. Dostatečné množství síly k němu totiž může dát člověku jen síla dobra a ctností, o které se vážně ve svém životě usiloval. Neboť jen člověk dostatečným způsobem spravedlivý, čestný, laskavý, ohleduplný, ušlechtilý a čistý může nashromáždit tolik potřebné síly, aby se prostřednictvím ní mohl jediným skokem přenést přes okraj akvária pomíjivosti do moře věčnosti.
Žel, na světě je jen velmi málo lidí, kteří si uvědomují, v jaké situaci se nacházejí. Lidí, kteří se vědomě zdokonalují v ctnostech, shromažďujíc sílu, potřebnou k jejich rozhodujícímu skoku na svobodu.
Miliony lidí našeho světa žijí v tomto směru v smrtonosné nevědomosti. Na základě vlastní svobodné vůle se ženou za nejrůznějšími osobními prioritami a jsou slepí a hluší vůči všemu ostatnímu. Plně propadli životu v hmotném akváriu a nic jiného je nezajímá. Zajímají je jen peníze, majetky, zábava, konzum a užívání si. Jejich duševní obzor a jejich vnímání světa je omezeno pouze stěnami materiální reality. Pouze stěnami materiálního akvária. A je úplně jedno, zda se nacházejí v jeho hrubší, nebo v jeho jemnější části. Všude tam stojí z vlastní vůle na principech fatální materialistické nevědomosti o skutečném dění, uprostřed něhož stojí.
Ale čas pomalu plyne a hladina vody v akváriu klesá! A to znamená, že všichni lidé budou každým novým dnem potřebovat vždy větší sílu na to, aby dokázali jako ryby přeskočit přes okraj akvária pomíjivosti a zachránit se v moři věčnosti.
A nakonec přijde den, kdy to už nebude možné! Den, kdy pro enormně nízkou hladinu bude okraj akvária už tak vysoko, že ho nebude možné překonat. Bude to den, kdy past materie zaklapne! Den, kdy všem, z vlastní svobodné vůle v hmotě uvězněným lidem zůstane už jenom pláč a skřípění zubů. A tento den se blíží! Nevědomí mu kráčejí vstříc ve své nevědomosti, a jejich osud je zpečetěn!
Nicméně ty člověče, staň se vědomým! Uvědom si konečně, jaká je realita, ve které se nacházíš. Zdokonaluj se proto v konání dobra, v ctnostech a v zachovávaní ušlechtilosti vlastního vnitřního života. Shromažďuj tímto způsobem sílu, nezbytně nutnou k rozhodujícímu skoku z pomíjivosti hmoty do nepomíjivosti Ducha. K rozhodujícímu skoku ze smrti hmoty do věčnosti Ducha! Neboť čas se krátí.
Milan Šupa
Nejsme zvířata! Ale proč tak myslíme, jednáme a žijeme?
Člověk je člověk a zvíře je zvíře. To je každému jasné. Je však tragické, pokud člověk, který by měl stát výše, žije, tvoří, přemýšlí, chová se a funguje na základě principu, převzatého ze zvířecího světa.
Milan Šupa
Odhalení tajemství působení řeči
Řeč je dar. Je to schopnost prezentovat sebe sama, svou osobnost, své názory, postoje a hodnoty. Je to jeden ze základních způsobů, jak zviditelnit to, co v nás vnitřně žije a co námi hýbe.
Milan Šupa
Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha
Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.
Milan Šupa
Lavina odplaty přírodního světa na spadnutí!
Všechno je jinak, než se domnívají ekologičtí aktivisté! Z hlediska dění v přírodě žijeme opravdu na hraně, ale příčiny jsou úplně jiné. Jsou nepostřehnutelné zraku současných lidí, hendikepovaných materialistickou slepotou.
Milan Šupa
Slzy bolesti nad masami, jdoucími do zatracení
Proč vznikl tento text? Aby lidé pochopili, co je příčinou toho, že jim srdce občas sevře smrtelná úzkost. Aby znali, co se za tím skrývá. Aby si uvědomili, k čemu je to vybízí, a aby se zachránili.
Milan Šupa
Kolikrát se rodíme na zemi? Nekonečně mnoho, nebo jen jednou?
Védy, hinduismus, nebo buddhismus jsou toho názoru, že člověk se rodí ve hmotné úrovni univerza nespočet krát a během každého svého pozemského života prožívá radost i utrpení.
Milan Šupa
Jak se naučit to nejtěžší? Milovat své nepřátele!
To, co bylo dosud už neobstojí! V tlaku nadcházející očisty už nebudou udržitelné, dnes ještě běžné postoje vůči bližním, plné zloby, nenávisti, netolerance, antipatie, bezohlednosti, nebo odsuzování.
Milan Šupa
Nepřehledná složitost rozumu a ohromující jednoduchost ducha
Dnešní moderní lidstvo se podobá bezradnému dítěti, které rozložilo mechanický hodinový stroj na součástky, ale nedokáže jej už složit.
Milan Šupa
Nelítostné útoky fúrií! Kdo obstojí?
Každému z nás bude předestřen účet za to, jak hospodařil s milostí smět osobně existovat v Pánově stvoření a smět se v něm svobodně rozhodovat. Ať již pro to dobré, nebo pro to špatné.
Milan Šupa
Jak správně vnímat předpovědi budoucnosti? Radikálně jinak!
Výstrahu vize katastrofické budoucnosti, uvedené v Apokalypse, lidstvo nevzalo vážně. Nevzalo ji jako výzvu k nezbytné změně sebe sama k lepšímu, aby tím otočilo volantem jiným směrem, vedoucím k lepší budoucnosti.
Milan Šupa
Tady a teď! To má největší cenu! Nic jiného neexistuje!
Jediné, co každý z nás skutečně vlastní, je právě tento okamžik přítomnosti. Minulost je nenávratně pryč, nedá se už vrátit, a proto se nemá smysl ní trápit. Budoucnost ještě nenadešla, protože teprve přijde.
Milan Šupa
Smrtící sevření v drápech nedůvěry
Zhoubným jedem nedůvěry otrávené duše obyčejných lidí i vysokých církevních hodnostářů se naplno projevily již před 2000 lety při výslechu židovské velerady po Jidášově zradě.
Milan Šupa
O záření univerza a o lidské schopnosti ovládat hmotu
Předem však upozorňuji, že nepůjde o žádná levná kouzla, ale o odhalení naší elementární schopnosti ovlivňovat hmotu a určitým způsobem ji ovládat.
Milan Šupa
Dar vítězství! Tady je! Berme a vítězme!
„Jen ve starých bajkách vítězí čest. Stále více pravdy má tvrdá pěst.“ Tato slova z vánoční písně slovenské skupiny Lojzo dokonale vystihují stav, ve kterém se nacházíme. O vítězství dobra a cti se mluví jen v pohádkách.
Milan Šupa
Průnik k tajemství základního záření univerza
Naším stvořením proudí základní Boží síla ve formě záření, ze kterého lidé čerpají a vytvářejí z něho své vlastní, osobní záření. Životně důležitou věcí pro každého z nás je, abychom dokázali toto Světlé záření správně využít,
Milan Šupa
Chybí pravá láska ke Kristu! Proto ho vůbec neznáme!
Pojem křesťan je odvozen od slova Kristus. Znamená stoupenec Krista, nebo ten, kdo miluje a uctívá Krista. Jak se ale má tato láska a toto uctívání správně projevovat?
Milan Šupa
Jak dospět k ideálu čisté, dětské radosti z bytí?
Znalost těchto skutečností je nesmírně důležitá, protože lidé musí vědět, že člověk nečistého nitra nemůže nikdy prožívat pravou, skutečnou radost z bytí.
Milan Šupa
Štěstí přeje připraveným! Staňme se jimi! Připravme se!
Nic není dnes důležité! Ani starosti o svou rodinu a děti, abychom je uživili a zajistili! Ani plná vytíženost prací, vyděláváním peněz a kariérou! A už vůbec ne nějaké požitky a užívání si!
Milan Šupa
O budoucnosti naší planety a lidí, kteří na ní zůstanou
Existuje několik pohledů na to, co nás čeká v budoucnosti. Správný pohled je však jen jeden jediný. Všechny ostatní jsou postaveny jen na lidských domněnkách a představách, nezakládajících se na pravdě.
Milan Šupa
Přepněme se do módu dávání! Žijme v harmonii s univerzem!
Víte k čemu slouží vesmír a v širším pojetí i celé stvoření? Je to obrovská škola! Je to obrovský prostor, určený k tomu, aby vše co v něm žije rostlo, vyvíjelo se a dozrávalo směrem vzhůru. Aby to bylo stále vědomější a zralejší.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 80
- Celková karma 6,84
- Průměrná čtenost 200x