Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Úvaha o pohodě socialismu a stresu kapitalismu

9. 05. 2017 15:15:58
Existují výzkumy které dokazují, že mezi zvyšováním příjmů a růstem prožívání štěstí nevládne přímá úměra. Že prostě jedno automaticky nevyplývá z druhého. Vůbec to tedy nefunguje tak, že čím budeme bohatší, tím budeme šťastnější.

Je statisticky dokázáno, že takové něco je pouze mýtus. Mýtus, velmi intenzivně podporovaný současnou konzumní společností.

Pravdivost tohoto faktu potvrzují i zkušenosti různých cestovatelů, kteří navštívili Afriku nebo latinskou Ameriku, čili země velmi chudé. Chudoba, v jaké tam lidé žijí je pro nás nepředstavitelná, avšak paradoxně, právě tam je možné potkat lidi s neobyčejnou radostí ze života. Lidí srdečních, přátelských a veselých.

Nebo třeba v takovém socialismu nebylo tolik věcí a takový dostatek, ba až přebytek všeho, jako je tomu dnes, ale žilo se v mnohem větší pohodě. Neexistovala nezaměstnanost. Každý musel pracovat a v práci nevládl stres, ale pohodovější tempo. A proto byla i celková atmosféra úplně jiná. Vztahy byly mnohem srdečnější.

Je to možná zvláštní, ale na základě zmíněných příkladů z Afriky a latinské Ameriky, nebo z našeho socialismu by se mohlo zdát, že pokud má člověk méně je jakoby více člověkem, zatímco pokud začne mít materiálně víc, to hřejivě lidské se z něj postupně vytrácí.

Ale vraťme se zpět k socialismu. Všem nám bude jasné, že v systému, ve kterém se pracuje v pohodě nemohou být lidé tak bohatí, jako v systému, ve kterém vládne neustálý tlak na zvyšování pracovních výkonů. A tak se nakonec stalo, že tu dnes máme kapitalismus. Systém, podle představ mnohých nejdokonalejší.

V současnosti neexistuje nedostatkové zboží, jako za socialismu. Kdo má peníze, může mít absolutně všechno. Nic však není zcela ideální a za dnešní dostatek musíme něčím platit. Musíme za něj platit stresem a nadměrným pracovním zatížením. Musíme za něj platit strachem ze ztráty zaměstnání, nebo strachem z neschopnosti splácet hypotéku.

Kapitalismus je oproti socialismu, kdy měli všichni přibližně stejně, systémem takzvaných "chytrých". Tito se mohou stát milionáři a miliardáři, za což ale musíme opět zaplatit my všichni rozšiřující se chamtivostí, bezohledností a nečestností, které se v kapitalistické honbě za penězi množí všude kolem nás. Je pak jen samozřejmé, že to negativně poznamenává mezilidské vztahy. Ty začínají postrádat teplo a srdečnost, protože vše je v podstatě jen o penězích. O tom, mít peněz co nejvíce. Proto také mezilidské vztahy oproti minulosti hodnotově výrazně devalvovaly a nadále devalvují.

Na jedné straně je tedy pohoda a méně hmotných prostředků, jako třeba v socialismu. Na druhé straně je kapitalismus, spojený s dostatkem všeho a konzumní způsob života, ovšem za cenu ztráty pohody a propadu kvality mezilidských vztahů.

Ale abychom si dobře rozuměli, záměrem tohoto textu není propagovat opětovný návrat socialismu. Jeho záměrem je pouze poukázat na určitá fakta a určité zákonitosti. A především na to, že ve skutečnosti člověk vůbec nepotřebuje až tak mnoho, aby byl šťastný a žil svůj život v pohodě. Že nám je v současnosti vnucena filozofie konzumního způsobu života a ze všech stran se nás snaží přesvědčit, že čím více toho budeme mít, tím budeme šťastnější a tím se budeme mít lépe.

Je to však lež! Je to smutná devalvace lidské civilizace na úroveň prasat, které se mezi sebou perou o nejlepší místa při plném žlabu.

"Jeden pohár stačí a dva budou málo!" Tyto zdánlivě nelogické slova ze slavného románu srbského spisovatele Milorada Paviće "Chazarský slovník" dokonale vystihují vztah mezi kvalitou lidského života a množstvím hmotných statků. "Jeden pohár stačí" znamená, že člověk má určité základní materiální potřeby a ke svému plnohodnotnému životu potřebuje, aby byly uspokojeny.

Pokud však začne sahat po tom, co stojí nad hranicí těchto potřeb, tedy v přeneseném slova smyslu po dalším poháru, už mu to bude málo. Už se totiž dostane do kolotoče nadstandardních potřeb, jejichž hranice se stále zvyšují, protože chceme mít stále víc. Po druhém poháru tedy následuje pohár třetí, čtvrtý a stále je to už jen málo.

A to je také příčina, proč v současnosti existuje určitá elitní skupina lidí, usilující o absolutní světovládu. Mají už totiž téměř vše. Už jim chybí pouze nadvláda nad celým světem, což je nezbytným a logickým vyvrcholením egoismu, chamtivosti, konzumu a materialismu, kterému podlehla naše civilizace.

Každý chce mít stále více a proto se dnes všude pracuje téměř do úmoru. Přijetím této filozofie se však stáváme poslušnými systému, který nás zotročuje a jejímž prostřednictvím se možná brzy staneme absolutně podřízenými světové elitě nejbohatších.

Měli bychom si proto uvědomit, že jeden pohár opravdu stačí, zatímco všechny ostatní budou vždy už jen málo. Že pravé štěstí není závislé na množství toho, co máme, ale od uspokojení se s tím, kolik toho opravdu potřebujeme. Kdo je schopen si toto uvědomit, nemusí se uštvat v práci. Nemusí se sám sebou, nebo jinými dát vehnat do bláznivého kolotoče uspokojování svých potřeb, které nebudou mít nikdy konce.

A před každým, kdo se nenechá uštvat prací a nedá se vehnat do kolotoče egoismu, bezohlednosti a chamtivosti, před každým takovýmto jedincem se najednou otevře prostor pro dobrosrdečnost a lidskou sounáležitost. Prostor pro jednoduchost života a pro skutečnou radost z těch nejobyčejnějších věcí. Prostor pro rozvinutí jiného, a sice duchovního rozměru bytí. Prostor na řešení a vyřešení takových závažných otázek, jako je pochopení smyslu života. Prostor pro poznávání zákonů univerza, ve kterém žijeme a kterým podléhá naše bytí zde na zemi a také po odchodu z ní.

Na všechno toto bude mít člověk čas, pokud se dokáže spokojit s "jedním pohárem", to jest s tím, co opravdu a kolik opravdu potřebuje. Nebo naopak podlehne tlaku filozofie konzumního způsobu života a pak už nebude mít času téměř na nic. Pak se už bude stále jen hnát za uspokojováním nikdy nekončících potřeb a své bytí na zemi přežije jako tažný kůň s klapkami na očích, slepý vůči všemu ostatnímu.

Každý z nás má svobodu, ale i zodpovědnost v tom, jak se svým životem naloží. Nikdo samozřejmě nechce tvrdit, že bychom neměli dobře a poctivě pracovat, ale měli bychom si uvědomit, že člověk na zemi není pro práci, ale práce je pro člověka. Měli bychom si uvědomit, že zde nejsme kvůli penězům, ale peníze jsou tu pro nás. Měli bychom si uvědomit, že nemáme sloužit materiálním věcem, ale materiální věci mají sloužit nám.

Vše smíme využívat a vše máme využívat. Ničemu však nesmíme podlehnout! Musíme zůstat nad věcí! Nad věcí, to znamená nad hmotnou, čili hmotnými potřebami a požitky. Nesmí nás zotročit a nemáme kvůli ním otročit. Nad věcí, to jest nad hmotou, čímž se dostáváme do úrovně ducha. Do úrovně vyšších, vznešenějších a ušlechtilejších hodnot ducha, bez otroctví hmoty.

Neboť plodem otroctví hmoty je bezohlednost, nečestnost a podvod kvůli penězům, majetkům, zisku, slávě, nebo moci, zatímco hodnotami ducha, nezotročeného hmotou je spravedlnost, čestnost a dobro. A také jednoduchost a přirozenost! Jednoduchost, skromnost a přirozenost života člověka znalého, kolik toho z materiálního hlediska nezbytně potřebuje ke své existenci na zemi. Člověka, který se nesmyslně a zbytečně nepachtí za nadbytkem! Který nesahá po stále dalších a dalších pohárech, až by nakonec ve své nenasytnosti chtěl ovládat celý svět. Člověka, který v takovémto druhu bláznivého, nesmyslného a tupého pachtění nepromarní celý svůj život.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Autor: Milan Šupa | úterý 9.5.2017 15:15 | karma článku: 25.27 | přečteno: 840x

Další články blogera

Milan Šupa

Člověče otevři oči! Příroda k tobě promlouvá!

Existují lidé kteří tvrdí, že mechanismus fungování přírody je řízen určitým druhem vědomé inteligence. Že prostě vše, co se v přírodě děje se neděje jen tak samo od sebe. Stojí za tím inteligence a ta to spravuje.

25.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 10.54 | Přečteno: 203 | Diskuse

Milan Šupa

Jsou Slované méněcenná rasa? Z hlediska západu žel ano!

Pro západ jsou Slované stále cosi méněcenné, co mu má sloužit. Západ totiž vždy byl a stále je vůči Slovanům nepřející a nevraživý.

21.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 41.58 | Přečteno: 4097 | Diskuse

Milan Šupa

Lidstvo, jak dál?

Vše, co nestojí ve Vůli Stvořitele, nemá v sobě pevného základu a je stavbou, již dopředu odsouzenou na zhroucení.

18.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 8.30 | Přečteno: 228 | Diskuse

Milan Šupa

Teprve po hlavním má následovat po - hlavní!

Skutečná pravda o věcech se nejednou skrývá v samotných slovech, které tyto věci označují. A přesně tak je to i s pojmem pohlavní a se vším, co se za ním skrývá.

14.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.12 | Přečteno: 311 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Matky vražedkyně

Když slyším, že matka zavraždí své dítě, přeji si jediné. Aby matka vražedkyně dostala trest nejvyšší.

27.7.2017 v 6:45 | Karma článku: 4.77 | Přečteno: 164 | Diskuse

Libuse Palkova

Výběr partnerky podle barvy genitálií?

Když jsem slyšela poprvé, že nejnovějším hitem v péči o krásu ženy je nechat si vybělit vagínu, myslela jsem, že je to nějaký vtip. Ale vypadá to, že to myslej vážně.

26.7.2017 v 21:21 | Karma článku: 23.11 | Přečteno: 1824 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

26.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 7.88 | Přečteno: 239 | Diskuse

Olga Pavlíková

US army bez transsexuálů

Trump vykázal transgenderové osoby ze všech služeb v armádě, Obama jim tam před ním naopak uplatnění umožnil.

26.7.2017 v 19:35 | Karma článku: 27.22 | Přečteno: 614 | Diskuse

Jana Slaninová

Hirudoterapie: Leží tam lidi pokousaní pijavkami

Mám den dovolené, protože pijavkování se posledně u mého muže projevilo několikahodinovým vytékáním "krve". Že se jedná o krevní plazmu obarvenou krví, která tvoří rosolovité sraženiny a čistí tělo, jsem se dozvěděla dnes.

26.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 9.25 | Přečteno: 309 | Diskuse
Počet článků 598 Celková karma 14.86 Průměrná čtenost 709
Jsem člověk, kterému není lhostejné obecné nepochopení pravého smyslu lidského života na zemi a z tohoto nepochopení pramenící selhávání jak osobních, tak celospolečenských vztahů.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.