Lovestory
Den jako vymalovaný, říkal si profesor Dunka, když kráčel po vltavské náplavce směrem k restauraci Paroplavba. Měl tam schůzku s přítelem restaurátorem Rainierem. Chtěl mu vyprávět o studentce, která ho minulý týden navštívila s podivným nálezem dopisu, který dokazoval, že Mozartův syn Franz nezemřel bezdětný, jak se doposud tvrdilo. Zlobilo ho, že to mělo všechny znaky podvrhu a že měl velké podezření, že se na něm jeho přítel podílel.
Je hodně věcí na světě, které by se měly dvakrát prověřit, nemají-li vypadat jen jako senzace. Profesor si nic ověřovat nemusel, chtěl vysvětlení.
Dole u řeky se vždy kráčí pomalejším tempem. Slunce hřeje do zad, hází dlouhé stíny, všechno je intenzivnější, záře, stíny, snění i pochybnosti. Jak se blížil k restauraci, chůzi znatelně zvolňoval, na židli nakonec dosedl už rozkolísaný a do řeči mu nebylo.
Nakonec to přece jen vyklopil. Přítel přitom hledal mezi zuby uvízlou kůstku z rybí polévky a nenechal se z této činnosti vyrušit. Hned první větou všechno přiznal. „Byl to dobrý nápad. Ano, byla za mnou tvá studentka, že potřebuje udělat dopis. Trochu jiný, než ten, co našla v archivu. Ano, trochu ten originál pozměnila. Bylo mi jasné, že někdo bude muset mou kopii znalecky ohodnotit a nejlíp, když o ní nebude mluvit jako o kopii a potvrdí, že právě tento list je originál. Takže … byla za tebou?“
Profesor také nabíral na lžíci svoje sousto polévky a také se snažil tvářit nevzrušeně. Raději ji však zase vyklopil zpátky, aby její obsah nevyprskl.
„Přesně. Chtěla, abych to uznal za pravé.“
Reiner pokračoval. „Polovina devatenáctého století. Nebyl problém. Mám kalendář z roku 1830 zakoupený v antikvariátu. Jsou v něm i prázdné stránky, aby si kuchařky mohly zapisovat recepty, poznámky, nebo případně – psát dopisyt. Tak jsem to použil. Umím inkoust. Umím i písmo, opravdu umím, viď?“
Ano, Rainer uměl vstupovat do historie. Bohužel, pokud restauroval deskové obrazy, nebo fresky, žádnou slávu mu to nepřineslo. To už je úděl. Milovníci umění nechtějí přicházet o iluze autentického setkání s minulostí, chtějí věřit, že všechno, co vidí, dělali mistři před sedmi sty lety. Nikoho moc nezajímá štětec restaurátora. Není divu, že moderní doba mu přinesla trochu hořkosti. Jakoby ti, co si u něj práci doposud objednávali, zjistili, že všechno, co měl udělat, už udělal. V poslední době se musel přeorientovat na výrobu naprostých pitomostí, na hrnky s hřebíky trčícími ze dna , na konvice s oušky obrácenými dovnitř, vrtící se perpetua, hlavolamy atd. Suvenýry pro trhovce. Když za ním přišla studentka Znamenáčková a objednala si u něj dopis komtesy Cavalcalbó, byla to nakonec příjemná změna, na kterou s chutí přistoupil.
Profesor stále doufal, že přítel odpoví, že v kopii nahradil jen pár nečitelných písmen. Jenže Rainer to s chutí vyvrátil.
„To je běžné, že se musí něco domýšlet. A proč bychom měli slečnu Znamenáčkovou zklamat? Vymyslela pěkný příběh oproti šedivému, zaprášenému, nezajímavému.“
„Co je na něm tak pěkného!?“
"Je sexy."
"To nemohu potvrdit."
„Jsme přátelé, profesore?“
„Jen za určitých podmínek.“
"Historie je nudná.To bys měl přiznat, i jako historik.“
„Jenže mezi Franzem a Julií Cavalcalbó se nic nestalo. Aspoň já o tom nevím.“
„A to zase my, Znamenáčková a já víme.“
Bylo vidět, že Rainer se baví. Profesor se nebavil. Nazval takový pokus červenou knihovnou a nechtěl se takového plagiátství zúčastnit.
„Co ještě mezi vámi bylo? Vypálil otázku, která ho možná trápila nejvíc.
„Imponovala mi. “
„A?“
„A nic.“
„Nic?“
„Jen ten text, který napsala na cár papíru. Ten, bohužel, nebyl určený mně. Ano, dá se říci, že je to ona, kdo se zamiloval do Franze Mozarta. Já vím. Nepotěší ho to. Po sto osmdesáti letech. Ale ublíží mu to?“
„Legrační. Znamenáčková se zamilovala do Franze Mozarta ?“
„Kdyby se ho mohla dotknout živého ... jistě by neodolal.“
„Mně se taky dotkla. A živého. To ona umí. “
Rainer sepjal ruce jako by se ptal nebes. „Tak kde je problém? Užijme si té lovestory společně! V archivu není vždycky ve všem pořádek. Když je tam něco bez signatury, jako by to neexistovalo. Mylím, že rádi na svůj nepořádek zapomenou. Co jsou dějiny, profesore? Soupis událostí. A to,co o nich kronikáři a historici nažvanili. Pojď žvanit s námi. “
„Nic se nedá vyloučit.“ Odpověděl profesor.
„Ne. Vůbec nic.“ Potvrdil s uspokojením jeho přítel Rainer.
„Můj milý Franzi!
Vím, cesty se pod sněhem ztrácejí a není pro tebe lehké, abys všeho nechal a přijel. Nedopusť, prosím, aby náš osud překryly závěje. Věřím, že o vánocích se mohou stát zázraky. Nepřijedeš -li, jedna vločka, co nás spojuje se brzy rozpustí a odplyne do cizí řeky. Nediv se, že píši tak naléhavě. Přijeď, prosím. Líbám tě Franzi, pečuj o sebe. Potřebujeme tě.
Tvá, navždy tvá Julie C. březen l.p .1830"
Martin Králíček
Detektivka
Nic příjemného pro nikoho, kdo byl tomu blízko, nikdo k tomu nechtěl nic říct. U barového pultu se jedné návštěvnici ztratil náramek. No že ztratil? Neztratil. Krádež to byla jednoznačně.
Martin Králíček
Pád kaskadéra
Jako kluci jsme obdivovali pana Brabence. Říkali jsme mu Mravenec, byl kaskadér a je pro tenhle příběh důležité, že jsme mu tak říkali a nikdy nám za to žádnou nevrazil. Chlubíme se, že nám to trpěl a jiným ne.
Martin Králíček
Kapitán
Jak to chodí, když námořníci slaví, o dvojím výkladu a proč jsou chvíle, kdy se i na oslavě pochybuje.
Martin Králíček
Zahradnice a Apollón
Cukrářka ani netušila, jaký obdiv vyvolá svými výtvory málo oblečených marcipánových figurek. Ale nejenom obdiv, i manželský rozvrat. Ďábel se totiž skrývá v detailu.
Martin Králíček
Hřích Julie Cavalcalbó...
Na okraji Lembergu stál dům nevalné pověsti. Lidé mu říkali „vykřičený“, a přitom se tam nic „nevykřikovalo“. Bordel to byl. Spěchala k němu dvojice muže a ženy, hlavnímu vchodu s červenou lojovou lampou se vyhnuli.
Martin Králíček
Vánoce nejsou pro sraby
Když do sklenky nalijete griotku a přes ní po kapkách vaječný koňak, vytvoříte jakousi větší pecku se strukturou mozkových závitů.
Martin Králíček
Hospoda /fragile story/
Prázdná hospoda. Hospodský Bauer prostírá stoly. Přál by si dovolenou u moře, ale svůj podnik jen tak lehce opustit nemůže. Za dveřmi kuchyně pracuje jeho žena Marie, občas na ni houkne.
Martin Králíček
Dvě milenky a jeden zrádce
Přišla do baru sama. Chtěla si někoho najít. Její chlap byl už dlouho na moři. Byla zadaná, ale to jí v tu chvíli nevadilo..
Martin Králíček
S holkama to není jednoduchý
Žádná jistota, co s nimi mám, není napořád. A to by se mělo tesat do kamene, aby to všichni věděli. Stagnaci ne, to nechci. Ale vývoj jistotě moc jistoty nepřidává.
Martin Králíček
Život v kruhu
Takový je Karel. Než něco rozumného udělá, hodně dlouho to rozvažuje. Možná je to i nějaká nemoc? Nevyplatilo se mu to na kruhovém objezdu, že nevěděl, kudy vyjet.
Martin Králíček
Co všechno je nuda
"Představuju si nás ve vlnách. Žádná nuda. Co všechno ti tím říkám?" Zeptala se dívka svého přítele na terase taverny nad mořem. Den byl horký, víno chladné, vše jak ve zlatě. Jen vlny nebyly.
Martin Králíček
Skandál
„Pokud aspoň v Odpoledních zprávách nebudeš, jako bys snad ani nežil.“ Jedna z podstatných zásad kampaně PR.
Martin Králíček
Vyhynulý druh
Příhoda kluka, co nevěděl, že svět se změnil, a že byl důvěřivý, narazil a zařadil se mezi vyhynulé druhy.
Martin Králíček
Už nejsme lidi, jsme stroje
Jak k tomu došlo? Hráč Sáček měl obavu, zda nedošlo k vážnému zranění jeho spoluhráče Nity a jak se nad ním skláněl, dotkl se přitom míče. To se v pokutovém území nedělá, rozhodčí ještě nezapískal ukončení hry, tak penalta.
Martin Králíček
Slušná porce lásky /povídka/
Osůbka s šarmem potřebovala klepy pro své články. Neunikla jí žádná senzace. Působila důvěryhodně, takový typ potřebuje každý bulvární časopis. Jednoho dne na to šla přes vánoční ozdoby a způsobila tím slušné zemětřesení.
Martin Králíček
Marceli, tebe jednou zastřelí
ta holka, co sis s ní smluvil rande přes internet a trval jsi na tom, že si nesundáte roušku, že je to zakázané a nezdravé. Vidíš jen půlku obličeje, o tom žádná, někdy je dobré si domýšlet, ale všeho s mírou.
Martin Králíček
Třeba naštípám dřevo
Mám to vymyšlené. První den po krizi se mi už vybarvuje, už má obrysy. Není špatné si to představit.
Martin Králíček
Optimismus v zemi
Sešla se parta starých chuligánů. Byli jsme jako lupiči s tím textilem přes obličej, konečně aspoň v něčem sjednocení, ač různí v názorech. Ale usmívali jsme se? Ono se to nepozná.
Martin Králíček
Modelka
Aby nebylo takové ticho, řekla jsem : „když se dva sejdou v posteli, tak to ještě není láska, že?“ A on na to jednoduše, že ne. Tak jsem se ani nesnažila.
Martin Králíček
Postelová scéna
Velmi krátká povídka o tom, jak těžké je, někomu něco dát, když vám do vašeho záměru pořád někdo mluví.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 10,20
- Průměrná čtenost 699x