Co už možná řada z nás zapomněla…
.
Přiznám se bez mučení, mám ten seriál rád, a proto máme doma jeho díly na DVD. Člověka mého věku jeho děj rázem přenese do dob, kdy byl malý a mladý. Tyto pocity však mají jedno úskalí, člověk si začne namlouvat, že tehdy bylo všechno lepší.
Nebylo, jen jsme byli mladí, což bylo samozřejmě k nezaplacení…
V onom seriálu mě hodně bavily prostřihy s dobovými dokumenty a kratičkými ukázkami z tehdejšího vysílání televize nebo Týdeníků, co jsme všichni znali jako povinné předfilmy v kinech.
Člověk s dnešním pohledem na svět doslova žasne, jakými strašnými nesmysly a doslova lžemi nás tehdejší režim krmil. A nebylo úniku. Neexistovaly žádné sociální sítě, žádný internet ani mobily, takže informace, které mohl člověk absorbovat, pocházely jen a jen ze státního tisku, nebo vysílání televize. Z logiky věci je asi jasné, jak zmanipulované informace to tehdy byly. Ano, existoval Hlas Ameriky a Svobodná Evropa, rozhlasové stanice, které se tu lépe, tu hůře daly na našem území naladit, ale to jako zdroj relevantních informací zdaleka nestačilo.
Dnešní mladí lidé si nemohou takový stav vůbec představit, leda že by se dokázali v rámci empatie dokonale vžít do současného života občana Severní Koreje. Byli jsme oblbování a drženi na krátkém vodítku, tak krátkém, až se ledaskomu zařezávalo do kůže.
Seriál mi připomněl spoustu událostí, které jsem osobně zažil. Ať už se jednalo o průser zvaný Černobyl, nebo o další a další zdánlivě triviálnosti, které nám tehdy otravovaly život, i když tehdy jsme to dost možná i považovali za samozřejmosti – tak strašně zdevastované byly naše životy, naše vnímání slov, jako jsou pravda, svoboda, ŽIVOT.
Takové ty „drobnosti“, jako bylo povinné měsíční placení známek ROH, ať už jste byli zaměstnáni kdekoliv. Kdo z nás se tehdy třeba podivoval nad tím, že cokoliv jste od státu chtěli, museli jste podstoupit martýrium běhání od razítka k razítku. Na každou blbost jste museli mít povolení všech možných výborů. Za každým takovým výborem se skrývala hydra zvaná Komunistická strana Československa.
Každý mužský, který byl na vojně, musel kvůli každé blbosti chodit s prosíkem o povolení na takzvaná závodní (dnes by se dalo říci pro lepší pochopení mladší generací na firemní…) „Zvláštní oddělení“, což nebylo nic jiného, než jakási odloučená pracoviště StB (Státní bezpečnosti), kde seděly svině v lidské kůži, co rozhodovaly mimo jiné i o tom, zda se podíváte na dovolenou třeba do Jugoslávie, nebo zda budete sedět doma pod borovicí na Máchově jezeře…
Když už jsme u té dovolené v Jugoslávii, kdo si dnes ještě vzpomene, co všechno musel člověk absolvovat, aby vůbec mohl na takovou rekreaci pomyslet…?
Kdo si ještě dnes uvědomí, co to bylo sehnat výjezdní doložku, devizový příslib, výpis z rejstříku trestů, povolení závodního výboru KSČ, povolní Vojenské správy, kam bylo třeba odevzdat před odjezdem vojenskou knížku, a dostat tam o předání potvrzení, které musel muž – záložák odevzdat na hranicích, jinak jeho cesta končila…? Kdo si dnes ještě vzpomene na to, že bylo nezřídka nutné po takové dovolené pro Zvláštní oddělení sepsat hlášení, co jste na dovolené dělali, s kým jste se sešli, kdy přesně a o čem jste se bavili…?
Kdo si ještě dnes vzpomene na dobu, kdy všemocná strana dohlížela na každý krok našich životů, na to, jakou měl asi člověk šanci na životní štěstí a úspěch v zaměstnání, když se tehdy kvalita charakteru a umu člověka vážila členstvími v KSČ, v SČSP (Svaz Československo-sovětského přátelství), v SSM (socialistický svaz mládeže)?
Vzpomínáme si ještě na to, jak strašně těžké, někdy až nemožné, bylo neumazat se rudým bahnem, když chtěl člověk z dnešního hlediska tak obyčejnou věc, jako je důstojně žít?
Tehdy stačilo, aby se jeden člen rodiny nějakým způsobem znelíbil režimu, stačilo se zúčastnit nějakého koncertu bolševiky nepovolené hudební skupiny, nebo když u něj někdo našel (případně to na něj někdo prásknul…) nějaké podomácku vytištěné literární dílo tehdy zakázaných autorů, jako byl třeba Orwel a jeho Farma zvířat, a rázem se život celé rodiny obrátil vzhůru nohama.
Z takového prohřešku měla potíže celá rodina, za děti trpěli v zaměstnání rodiče, kteří nezřídka přišli o své dosavadní zaměstnání a museli jít někam k lopatě, nebo k popelářům, v případě že byl hříšníkem dospělý, jeho děti mohly zapomenout na studium na středí, o vysoké škole ani nemluvě.
Kdo z dnešních mladých lidí si vůbec dokáže představit tu dobu temna, v jaké jsme museli tehdy žít? Dobu, kdy stačilo nesprávně oslovovat soudruhy, dobu, kdy stačilo odmítat chodit na sobotní „dobrovolné“ směny národní fronty, což nebylo nic jiného, než povinné brigády, nebo neuposlechnout domovního důvěrníka, člena Uličního výboru, člověka, který bydlel v domě vedle vás, když přišel před nějakým tím bolševickým svátkem upozorňovat na nutnost vyvěsit do oken rudou ruskou a naši československou vlaječku? Kdo z dnešních mladých lidí vůbec tuší, že v každém okně tehdejších domů existovaly dva takové plechové úchyty, určené právě k účelu zastrčení vlaječek?
Kdo z dnešních mladých lidí si vůbec dokáže představit ten průšvih, když občan odmítl chodit k volbám a tím pádem volit stále dokola ty samé vepřové bolševické hlavy? Že i viděno dnešníma očima taková blbost, jako je neúčast na volbách, stačila k tomu, aby si, když měl jeden smůlu, na člověka režim došlápl svou ocelovou a krvavou botou…?
Ano, nebyly to lehké časy. Nejsmutnější na tom ale je, že dnes vládnou prakticky v celé Evropě lidé, kteří svým založením vycházejí ze socialistických stran, lidé, kteří si ve svých nejvlhčejších snech představují, jak to jednou bude krásné, až budou občané EU přetaveni do jednolitého a poslušného stáda, svázaného příkazy, normami a zákazy, což jsou úmysly, které jako by bolševikovi z oka vypadly....
Evropě vládnou novodobí soudruzi, kteří si sice říkají jinak, ale podstata jejich snahy o uniformitu a povinné myšlení jen těch schválených pravd si s těmi soudruhy, co známe z minulosti, moc nezadají. A tak dochází i dnes k tomu, že salámovou metodou pomalu ale jistě přicházíme o své svobody, aniž bychom si to nějak palčivě uvědomovali. Dochází k věcem, které by ještě před několika lety byly v Evropské unii nemyslitelné, a víte, čím to je?
Bolševik nezmizel, bolševik žije, ať už si říká jakkoliv. Třeba v naší zemi stále existuje komunistická strana, která se dosud neomluvila a hlavně se dosud stále nerozešla se svou vlastní minulostí. Její členové dodnes pořádají vzpomínkové akce u hrobů masových vrahů, jako byl například Klement Gottwald, dodnes sní o tom, že se vše opět vrátí do spáru jejich strany. Dodnes trvají na tom, že znárodnění majetků a všech životů občanů naší země bylo správné. Dodnes se netají sny o třídním boji, který je třeba vést tvrdě a nekompromisně. Uměl si někdo tehdy, v roce 1989, po tom všem, co jsme o bolševikovi věděli, představit, že budou bezmála po třiceti letech v naší zemi stále běhat bolševici volně po svobodě?
Vzpomíná si někdo na naše tehdejší sny?
Opravdu jsme si je splnili...?
.
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Vladimír Kroupa
Silní Putinovi ustupují, zatímco slabí s ním statečně bojují…
Začíná to vypadat, že nejsilnější ze západních států začínají ustupovat Putinovi, a zároveň začínají házet Ukrajinu přes palubu. Jak že to řekl Churchill?
Vladimír Kroupa
Co (některým...) voličům Andreje Babiše absolutně nedochází…
Tito někteří voliči argumentují hlavně tím, že za jeho vlády jim bylo lépe. Měli více peněz, ceny byly mnohem nižší, mohli si koupit více zboží, a dokonce i něco do slamníku pro strýčka Příhodu jim zbylo...
Vladimír Kroupa
Andrej Babiš – generátor dluhů. A ještě se tím chlubí…
Při sledování včerejší předvolební debaty na Nově jsem jen lapal po dechu. Už ale vím, proč se pan Babiš předchozích debat neúčastnil – nechtěl dát více času svým rivalům, aby jeho cancy a lži rozprášili po každé debatě...
Vladimír Kroupa
Co je na Rusku teroristického?
Někteří to vidí tak, že nic. Všechno je v pořádku, Rusko využívá svého práva na velikost a sílu, Ukrajina si může za lekci ze slušného chování sama, a jestli ne sama, tak spolu se Západem...
Vladimír Kroupa
Ani omylem se nechci zastávat Ruska, ovšem…
... některé horké hlavy by se měly zchladit. Mám na mysli hlavy některých novinářů a televizních redaktorů, a hlavně politiků. Našich...
Vladimír Kroupa
Pro ukrajinské civilní oběti ruských zločinů můžeme udělat víc…
Současně s tím, můžeme udělat něco pro sebe, hlavně pro ty z nás, kteří stále nevěří, závidí, nenávidí a názorově stojí na straně, která není morálně ospravedlnitelná...
Vladimír Kroupa
Kdo má největší strach z potenciálního prezidenta, Petra Pavla…?
Na hlavu Petra Pavla, toliko kandidáta na prezidenta ČR, se v posledních dnech snesla vlna kritiky za jeho minulost, respektive za to, jak se k ní staví.
Vladimír Kroupa
Ideální muž a ideální žena. Konečně jsem na to sám pro sebe kápnul…
Kdekdo si s tím láme a lámal hlavu. Je fakt, že co člověk, to názor, pocit a priorita. Po dlouhodobém studiu tohoto problému jsem alespoň já sám pro sebe tomu přišel na kloub...
Vladimír Kroupa
Rus nekreslí červené linie, Rus páchá krvavé linie…
Ještě ani není jasné, kdo vlastně vyhodil do luftu část Kerčského mostu, ale už je jasné, jak blízko má Putin k Hitlerovi...
Vladimír Kroupa
Nechápu, proč někdo nechápe, že je Putin vrah a zloděj…
Jak moc musejí být zblblí lidé, co se stále zastávají Putina a jeho zločinných záchvatů? Kde tací vyrůstali, jaký vnitřní řád nasávali s mateřským mlékem...?
Vladimír Kroupa
Hledám na Západě toho, kdo chce válku. Zn. Marně…
Nějak tomu nerozumím. Podle zpráv a informací z Ruska, Číny, nebo Běloruska, prý Západ nemyslí na nic jiného než jak rozpoutat válku, na to, že nejpozději zítra budou státy Rusko, Čína a Bělorusko ze strany Západu napadeny...
Vladimír Kroupa
Začátek ruské mobilizace – konec začátku Putinova pádu…
Sir Winston Churchill mi snad odpustí, že jsem trochu překroutil jeho citát z Druhé světové války. Ruský prezident Putin si to ale „zaslouží“...
Vladimír Kroupa
Jestli se Rusové rozzlobí, tak prý budou zlí…
To, že jde o národ v podstatě zlý, jak stádo čertů, to krom skalních proruských rekt-alpinistů, už u nás ví snad každý. Že lžou druhým i sami sobě, to víme taky. Jo, a ještě to, že se mají čeho bát...
Vladimír Kroupa
Omezenci žijí jen ve městech…
To je jasný fakt, pro který jsou nepopiratelné důkazy. No řekněte, umí snad běžný Pražák zabít, stáhnout a vykuchat králíka? Umí si snad Pražák převléci své značkové sako za umatlané montérky? Neumí, omezenec jeden...
Vladimír Kroupa
Jak demonstranti na Václaváku zapomněli na příčinu…
Sešlo se jich tam hodně, o tom není sporu. Jsou ale i další aspekty, o kterých není sporu, co se téhle demonstrace týká. Jde z ní větší mrazení, než snad z nastávající zimy...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...